Milan Syruček

 

 

 

V knize se zabývám poslední bitvou francouzské války v Indočíně, která definitivně rozhodla o konci francouzské koloniální éry v této oblasti. Tato část světa je mi blízká, několikrát jsem ji navštívil, prožil jsem zde tři války (americkou, khmérskou a čínskou) a zejména jsem párkrát 

projel ono údolí, kde se odehrála rozhodující bitva francouzsko-vietnamské války. Dokonce jsem jím procházel společně s francouzskými a vietnamskými důstojníky, kteří zde bojovali, abych na vietnamskou žádost napsal ke 30. výročí o tom knihu ve francouzštině. Bitva byla současně tak originální, že se dostala do učebnic nejlepších vojenských vysokých škol světa. Vždyť z vietnamské strany bylo do bojů nasazeno na 50 000 vojáků a dopravit nezbytný materiál - vojenskou techniku a potraviny - jim pomáhalo na 200 000 dalších Vietnamců. Děla rozmístili na okolní vrcholky hor, o nichž se Francouzi domnívali, že jsou zcela nepřístupné. Když Francouzi prohrávali, uvažovali i o použití jedné či dvou atomových bomb. Bitva měla konkrétní dozvuky ještě v našem desetiletí, o nichž se rovněž zmiňuji. Letos v listopadu si připomeneme 60 let od okamžiku, kdy v Dien Bien Phu seskočili francouzští parašutisté, aby údolí znovu dobyli a zahájili operaci, o níž se domnívali, že změní dějiny. Stalo se – ale přesně podle onoho pověstného proroctvi o králi, který zničí velkou říši, překročí-li řeku. Prorokyně mu neřekla, že zničena bude jeho vlastní říše. Také plukovniku, později generálovi de Castriemu nikdo nepředvídal, že zde bude zničeno přes 16 000 jeho vojáků a on sám pozná potupu zajetí. Na místě po něm zůstane jen jeho mlýnek na kávu.