Atomové zbraně se vyvíjejí a vyrábějí, aby nikdy nebyly použity - takový byl slogan jaderného zbrojení velmocí po druhé světové válce, v době železné opony. Přitom stačilo tak málo a nemusela to být pravda. Několikrát jak sovětská, tak americká strana zvažovala možnost prvního jaderného úderu, počínaje uř rokem 1949, naposledy v osmdesátých letech minulého století. A v tomto rozmezí byl vyhlášen nejméně dvěstěkrát na jedné i druhé straně jaderný poplach, kdy se v důsledku technického či lidského selhání už začaly odpočítávat minuty před odpálením nosičů jaderných zbraní.
Proč k tomu nakonec nedošlo? Jaký byl vývoj těchto zbraní a jejich nosičů? Jak se dál šířily? Na tyto otázky se kniha snaží odpovědět, stejně jako na žhavou otázku současnosti, zda podobné nebezpečí hrozí i dnes. Autor například popisuje, jak se už nezávislá Ukrajina snažila zachovat si jaderný potenciál, který zdědila po SSSR. Kniha vás zavede na základny nosičů - vojenské letiště, raketovou a ponorkovou základnu, do podzemních objektů obrovských továren, na mísza, kdy i na evropském kontinentu proběhly jaderné výbuchy, seznámí vás, proč tento vývoj stál i tolik lidských obětí. Odpovídá konečně také na otázku, zda se i na našem území nacházely nejen rakety, ale rovněž jejich jaderné náloře.
Text doprovází řada ilustrací a barevná příloha. Vydalo ji nakladatelství Epocha v prosinci 2008.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
